Houževnatá podešev v popředí snímku patří našemu neméně houževnatému šéfovi. Na fotce je obutý, jinak však bývá boss. Vše má ošéfováno, nikdo ho neshodí ze židle. Tím spíše, že se na židlích vyskytuje jen zřídka. Častěji než v sedu ho zahlédnete v pohybu, neboť přes veškerou bohorovnost trpí jistou fóbií: panickým strachem z nudy.




Válí nejen na klávesy (jak vidno ze snímku), ale coby dlouholetý člen bluegrassové kapely také na banjo. Víťa je zkrátka mnohostrunná osobnost. Počítače pod jeho taktovkou běhají jedna píseň. Když se rozčílí, nepřejte si, jak vám zahraje! Pokud jej však dobře naladíte, určitě si s vámi padne do noty.




Organizační záležitosti má plně pod palcem. Zná nejtajnější firemní tajnosti – dokonce i to, kdy má každý z našich kolegů narozeniny. Jakmile se některé narozeninové datum přiblíží, Zdenička to všem dopředu tajně hlásí. Díky tomu jsme zřejmě jedinou komputerizovanou firmou, v níž „Chybové hlášení“ skýtá důvod k oslavě...




Ani dvě vysoké školy a letitá praxe v médiích z ní nevypudily moravskou skromnost a vlídnost. Přitom stíhá nejen v drsných podmínkách dávat do kupy čtenářsky náročný čtvrtletník, ale také moderovat každotýdenní rozhlasový pořad „Véčko v povětří“. Všechno zvládá perfektně, od A až do Žet – tak jako oba své domácí mazlíčky, fenky Adélu a Žofku.




Kolují zvěsti, že když se teta Marta naštve, je lepší se běžet schovat. Tomu ale nevěřte! Před naštvanou Martou se totiž schovat nedá, a kdo se o to pokouší, jen si tím víc koleduje. Kdo však seká latinu, získá v Martě ochotnou a milou kolegyni. Snad je to její slabostí pro latinské jazyky: hispánská řeč ani kultura pro ni rozhodně nejsou španělskou vesnicí.




Kápo kuřácké sekce našich grafiků. Svou zálibu v nikotinu zdokonalil v excelentní schopnost – kdykoli se odkudkoli vykouřit. Nic jiného mu ovšem nezbývá, neboť po svém absolutoriu na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem vede dvojí profesní život. Nejenže zvládá tvořit nápadité grafické návrhy, ale ještě si každý týden několikrát odskakuje na střední školu, kde témuž řemeslu učí mladé naděje.




Jak už tomu u skromných lidí bývá, Verču nesmíte brát doslova. Tvrdí o sobě, že obor „reprodukčního grafika pro média“ vystudovala s odřenýma ušima, ale nikdo nikdy neviděl, že by měla zakrvácené boltce. Tvrdí o sobě, že z ní dohled nad fotografickou databází naší firmy udělal datablázna, ale nikdo nikdy neviděl, že by nosila svěrací kazajku. Kdepak, Verča si z nás tropí blázny!




Pozorně se podívejte na její fotografii: je to skutečný unikát. Esterka se totiž k smrti nerada fotí a za obvyklých okolností rafinovaně uniká i těm nejčipernějším objektivům. Kdyby se dala na dráhu bankovního zločinu, ani by nepotřebovala škrabošku. Mnohem větším zločinem by však bylo zamlčet, že Esterka, absolventka Střední uměleckoprůmyslové školy a VOŠ v Jablonci nad Nisou, patří k našim nejšikovnějším a nejpohotovějším grafikům!




Paleta jejích grafických a designérských dovedností je skutečně pestrá. Ne nadarmo se slovo „paleta“ rýmuje s jejím jménem. Žaneta ráda a dobře maluje. Přesněji řečeno: kreslí. A protože absolvovala dvousemestrální kurz psychologie, zvládá vykreslit i složité duševní portréty. Takže pozor: před Žanetou neutajíte žádný ze svých rysů!




Redaktořina klade na člověka mimořádně tvrdé nároky: schopnost umět číst a psát. Honza tuto náročnou gramotnost nabývá trpělivým vysokoškolským studiem, které už několik let slibuje dokončit. Naštěstí má pro výkon své profese i jiné než studijní předpoklady. Třeba pronikavý korektorský pohled, jehož intenzita (jak je poznat z fotografie) nezaostává ani za bystrozrakem kočičích šelem.




Katka se dlouhá léta věnovala baletu. Jak víme z příkladu Jeana-Clauda van Damma, baleťáci netančí jen v mírumilovných rytmech Labutího jezírka: když se naštvou, může se jejich umění zvrtnout v pekelně Krvavý sport. To naštěstí rozhodně není Katčin případ! Práci na recepci zvládá s choreografickou bravurou a na každý problém má ten správný Louskáček – nadhled a dobrou náladu.




Hančiným životním krédem je: 'Žít a nechat žít!' Je pravda, že kde se Hanka objeví, tam to žije – když už ničím jiným, tak jejím neúnavným temperamentem. Ve svém živlu je však i v tichém světě hloubavého zpytování: ráda čte literaturu s duchovním přesahem a čerpá z ní cenná životní moudra. Díky nim i vlastní 'škole života' dokáže svým přátelům mnohdy vypomoci užitečnou radou. Coby zkušená obchodní zástupkyně s letitou praxí v celostátních novinách přináší ovšem optimální rady a řešení i našim spokojeným klientům.